Cesta k Badlands, Badlands National Park
den 4. - 6.
cesta 610 + 722 + 356 mil
Ráno jsme vyrazili směrem k Chicagu, které jsme nakonec nenavštívili. Zůstali jsme trčet dvě hodiny v zácpě a kvůli pár mrakodrapům kdesi v dálce ( všude kolem byly továrny ) jsme nechtěli riskovat, že nebudeme mít kde spát. Cestou jsme pouze zajeli k jezeru Erie, které vypadalo spíš jako moře - druhý břeh byl někde v dálce, vidět ho nebylo. Kemp jsme našli až kus za Chicagem, u městečka Hampshire. Tam jsou kempy dva, první je jen pro karavany, druhý je KOA u westernového městečka a je o kus dál. Někde na cestě mezi vodopády a kempem se změnil čas a je o hodinu méně, to ale zjišťujeme až ráno, když jsme se snažili doklepat na vrátnici. Měli mít otevřeno od 8:00, což podle našich hodinek bylo, ale škvírou ve dveřích nám paní sdělila, že je teprve 7:00 - platí tady centrální čas. Pokračovali jsme do Kennebecu, který byl kousek od Badlands National Park ( dále jen n.p. ) a byl tam KOA kemp. Cestou přejíždíme přes řeku Mississippi, ale lije jako z konve a tak si ji prohlížíme jenom z auta. Cestou potkáváme pouze stáda krav, které se z dálky tváří jako bizoni ( jsou černé, mají velké rohy a jsou větší, než naše ). I když máme projíždět krajem bizonů, žádného nevidíme. V kempu je úplně vyprahlá půda, jako všude kolem - to bude tvrdá noc :c(. Ráno pokračujeme dál. Chceme se podívat na řeku Missouri a u města Pier mají být pěkné výhledy, takže tam jedeme. Bohužel to byla trochu mylná informace, výhledy tam sice jsou, ale jen z lodí a ty dnes nejezdí. Jedeme se tedy podívat na State Capitol, což je moc pěkná budova z roku 1905 a zasedá v ní senát Jižní Dakoty. Protože je pracovní den, je otevřená a tak se jdeme podívat dovnitř. Nahlížíme i do zasedacích síní a smějeme se nad fotkami portrétů lidí, kteří tam zasedají. Jeden americký úsměv vedle druhého, mají dobré zubaře :c)), ale oči mnohých se nesmějí - je to jen maska. Jedeme dál, velkou část cesty z Chicaga ( skoro 400 mil ) jsme míjeli reklamy na Wall Drug ( i v průvodci o něm píší ), což měl být obchod se vším možným, včetně zpívajících kovbojů a podobných ptákovin. No, bylo to poprvé a naposledy, co jsme se nechali nalákat na takovou pitomost. Raději jsme nastartovali auto a pokračovali do Badlands. U vstupu jsme si koupili pas za 50 USD a jeli. Projížděli jsme zvláštní krajinou, převládala béžová s červenými a žlutými pruhy, samé homole a kuželovité kopce. Zklamalo nás, že se nedalo jít trail bez toho, abychom se tlačili s davem turistů ( Václavák je slabý odvar ). Pro upřesnění - nebylo kam jít a jediné místo, kde to šlo, bylo plné turistů. Tak jsme parkem jenom projeli s krátkými zastávkami na vyhlídkách. Až na jedno - sjeli jsme s asfaltky na prašnou cestu, která měla vést kolem míst, kde se vyskytují bizoni. A taky jsme čtyři objevili, stáli asi 200 metrů od cesty, zastavili jsme a vydali se blíž. Pitomí svišti bizony na nás upozornili svým pískotem a ti zmizeli ve vlnitém terénu. Vítr vál příznivě pro nás a tak jsme se vydali po jejich stopách. Za prvním kopečkem jsme je uviděli, bylo tam přírodní napajedlo a bizoni přebrodili na jeho druhou stranu. Po rozhodnutí, že bizoni nepřebrodí vodu rychleji, než my utečeme, jsme šli co nejblíže to šlo - asi na 20 metrů. Po jejich zdokumentování a prohlídnutí jsme se vydali zpět. Naivně jsme si mysleli, že to jsou jediní bizoni, které v parku potkáme ( možná i v USA ), nemohli jsme se víc mýlit. Necelou míli dál, asi 1km od cesty, byla obrovská stáda bizonů. Říkali jsme si, že jsou daleko, a tak naše předešlé "stopování" mělo úspěch. K našemu překvapení byl o kousek dál jeden bizon 2 metry od cesty - lidská naivita je strašná věc :c)). Opustili jsme park a pokračovali do kempu KOA za Rapid City. Tam se krajina mění a místo prérií jsou kopce, vypadá o tam jako v podhůří Beskyd, jenom místo jelenů tady mají Wapiti. Na vrátnici kempu se dovídáme, že během posledních 2 tůdnů jsme už třetí Češi, kteří tam stanují. Opět se změnil čas, zase jsme o hodinu omládli ;c)).