Sequoia National Park
den 17.
cesta 428 mil ( až k pobřeží )
Ráno míří naše cesta do posledního parku, který v USA navštívíme. Po hodně klikaté cestě ( žaludky skáčou radostí ), kdy nejvyšší možná rychlost je 20 mil / h, přijíždíme do Sequoia n.p. Jsou tady vlastně parky dva - Sequoia a Kings Canyon. Protože kaňonů už jsme viděli dost a moc času nemáme ( cesta nám trvala 4 hodiny ), pojedeme jenom do Sequoia n.p. Jeli jsme půl hodiny a obří stromy pořád nikde. Cesta stoupala pořád výš a výš a najednou tam stál - oči nám lezly z důlků. To jsme ještě nevěděli, že je to v porovnání s ostatními prcek. Ty největší jsou v Giant Forest. Hned u parkoviště stálo pár kolosů a kousek dál vedla stezka mezi největšími. Procházeli jsme se mezi obry, připadali jsme si jako mravenečci. Sladká vůně pryskyřice se vznášela všude ve vzduchu a na zemi se povalovaly šišky větší, než Evina hlava. Kolem rostlo kapradí a tekla voda. Ten největší strom je o pár mil dál, má jméno General Sherman, je asi 2200 let starý, 83,8 metrů vysoký a je to strom s největším obvodem kmene na světě - 31,3 metrů!!! Musela jsem ho vyfotit na dvě části a ani tak není celý, vrchol nešel vidět. Cestou zpátky jsem si posbírala pár suvenýrů - kousek sekvojové větvičky a pár šupin z šišky, které jsou velké jako můj palec ( pro vtipálky - ne, nejsem trpaslík :c) ). Porkačujeme k pobřeží a k San Franciscu. Kemp jsme našli až pozdě v noci, byl jediný v okolí, špatně značený a drahý ( naštěstí aspoň se snídaní ). Ráno nás vzbudila zima a slaný vzduch, dali jsme si typickou americkou snídani - vajíčka, slaninu a něco jako párek z hrubě mletého masa, což byla vítaná změna.